Tak jsem mezi semínky objevila sáček s pekingským zelím a rozhodla jsem se, že ho vyseji. Semínka vyklíčila bleskově a mrňatům to v kokosové roládě moc sluší.
S pěstováním této exotické zeleniny nemám vůbec žádnou zkušenost, tak jsem si o jejím pěstování něco přečetla a jak je mým zvykem, učinila jsem tak až po výsevu. Zjistila jsem, že všechno je špatně. Pekingské zelí je plodina dlouhého dne a nyní je krátký. Výsevu se musí dopřát teplo minimálně 20°C a to u nás není ani náhodou. Pokud je malým rostlinkám zima a den nedostatečně dlouhý je téměř jisté, že vyběhnou do květu. Sazenice musí být před výsadbou dostatečně silné a měly by mít ideálně kolem deseti listů. Ten potřebný počet listů vytvoří velmi brzy a opět jim nesmí být zima. Kampak já tedy to zelí nasadím, když má na Česko udeřit polární vír a zdržet se do března?
Tato zapeklitá situace zřejmě urychlí instalaci hotbeds do foliovníku. Pokud bych je zakryla tunelem z netkané textilie, pak by rostlinky nemusely drkotat listy zimou. No jsem na to tedy zvědavá a pokud se záměr nezdaří, tak budu mít zajímavé kytky do vázy 🙂
No to je přesně ta situace a čas začít s microgreens. Už to tak dělám pár let – prošlá semínka sesypu dohromady a vyseju v únoru do truhlíku ve skleníku. Po oteplení vyrazí spousta lupení, které už malé trhám do salátů nebo jen tak na chleba. A je jedno, jestli to je salát, kedlubna, zelí – ty první lupínky chutnají u všeho.
Dobrý nápad. Nikdy jsem to nedělala a vyzkouším. Prošlých semínek se najde spousta.