O svátcích voní v domácnostech jehličí, cukroví nebo purpura. Nikoli však u nás. Kuchyň zamořil odér kvašených kopřiv. Vyráběla jsem to na podzim, kopřivy jsou nádherně dokonale rozložené a smrdí to tedy pekelně.
Jenže já jsem se rozhodla, že si vyrobím hnojivo, které se bude po přidání do substrátu pozvolna uvolňovat. Uvařila jsem velmi koncentrovaný zeleninový vývar, ve kterém jsou hlavní složkou slupky z brambor a z cibule a červená řepa. Smíchala jsem bentonit, vermikulit a dřevěné uhlíky. Všechny tyto komodity mají velikou absorpční schopnost. Tuto sypkou směs jsem zalila vývarem a výluhem z kopřiv. Vzniklo krásné ale šíleně páchnoucí bláto, ze kterého jsem vytvarovala kuličky. Nechám je uschnout a budu přidávat do nádob při přesazování přísady. No není to dokonalé 🙂
Dnes jedeme na návštěvu, tak doufám, že mi ten hnojivý parfém z rukou zmizí. Mně osobně nevadí, ba naopak. Labužnicky si k dlaním občas přičichnu.
Paní Jano, vy jste hvězda! Kdyby jste se vaše dobře míněné, výživné rady a moudra rozhodla vydat knižně, a to byť jen v PDF formě, tak já ráda koupím:-) Zatím jen děkuji za všechny podněty, používám je a často se k nim vracím. Ať se vám daří 🙂
Tohle znám z akvaristiky, jen ten jíl tam není pálený. Tak snad ten smradek bude stát za to.