Systematicky pracuji na kauze zůrodnění půdy ve skleníku. Obrovská hromada posečené trávy umístěná na levé polovině už zmizela a to v rekordním čase. Někdo se mi o ni postaral a vše je k mojí veliké spokojenosti rozloženo. Zemina vypadá skvostně. Vždyť jsem tam taky přestěhovala každou žížalu, na kterou jsem na zahradě narazila a doufala jsem v to, že si pozve kamarádky.
Včera jsem do skleníku dovlekla hezký ale nevyužitý paletový truhlík a začala do něj vrstvit směs posečené trávy s listím, holubince a zbytky z kuchyně včetně kávového logru z kávovaru. Ten je pro žížaly veliká delikatesa. Pečlivě zalévám. Truhlík je poměrně úzký a tak jsem dovnitř necpala žádnou děravou rouru pro provzdušňování a spoléhám na to, že budou stačit přítomné otvory. Ohrádku jsem fikaně umístila nad trubku podzemního vyhřívání a pokud bude svítit sluníčko, a to by dnes mohlo, tak pustím ohřátý vzduch pod zem. Taky jsem uvažovala o možnosti výsevu ředkviček a to opět nad vyhřívanou rouru.
Na jaře pak hmotu z truhlíku použiju jako hnojivo.
Momentálně se nacházím ve stadiu studia výroby “ a Johnson Su Bioreactor“. Materiál už mám, jen potřebuji doladit náplň.