Absolutně nic. Žádná myšlenka, která by si zasloužila zvěčnit na tyto stránky. Ovšem život přináší nečekané příběhy.
Spím v podkroví v bývalém synově pokojíku. Budím se kolem čtvrté ranní, scházím do přízemí a něco kutím. Dnes jsem udělala výjimku a rozhodla jsem se, že si ve vyhřátém pelíšku polenoším. Dolů jsem se vydala až po osmé hodině.
Manžel se rozhodl, že je potřeba odmrazit naši mrazničku a tak sehnal obrovskou krabici a šuplíky do ní postupně vynosil ven. Při posledním kousku si za sebou zabouchnul dveře. Slušně dnes mrzne a on se moc neoblékl. Nic se neděje, žena vstává velmi brzy a hned mě vysvobodí. No a to byl ten omyl. Sešla jsem sice dolů, ale zavřela jsem se v obýváku, abych si zacvičila. Zoufalé klepání na dveře jsem neslyšela.
Muž venku strávil dlouhou hodinu a docela promrznul. Tento příběh má pozitivní důsledek pro moje citrusy. Aby se alespoň trochu zahřál, musel zatopit v zimovišti a naučil se podpálit oheň vlhkými sirkami. Ta desátá si prý dala říct.
No zábavnější nedělní ráno jsem už dlouho nezažila 🙂 🙂
Ahoj, manželovi pro příště poraď, že hlavičku vlhké zápalky stačí chvilku třít ve vlasech a chytne napoprvé. To jsou staré zálesácké fígle. Každopádně mu nezávidím, u nás bylo ráno -15°C