V těch obrovských vedrech bývá ve skleníku navzdory částečnému zakrytí stínící tkaninou peklo. Přesto si uvnitř některé rostliny libují. Úspěšně zakořenily všechny čtyři kousky kořene kurkumy a já tak mám krásné rostliny. Letos už zřejmě nevykvetou, ale sbírají jistě síly pro příští rok. Umístění pod zastíněním jim naprosto vyhovuje a já se je snažím občas pokropit, potřebují totiž docela vhké prostředí.
Batáty už dávno dospěly ku stropu a já jsem jim ucvakla vegetační vrchol, ale k nějakému větvení se nemají. Pochvalují si růst v nopové ohrádce s výživnou zeminou a já jim občas nějakou dobrotu taky přidám. Většinou je to hnojivo na melouny a nijak neprotestují. Bohatě by mi stačily tři rostlinky, ale původní hlíza pořád tlačí nové a tak jsem vysadila ještě další tři mrňavé kousky a uvidím, jestli z nich taky něco bude. Jsem hodně zvědavá, zda se nějakých sladkých brambor dočkám. Nejraději už bych se do nopu koukla, ale snažím se držet netrpělivost na uzdě.
Spokojeně kupodivu vypadá jediné rajče ve skleníku a to Ei von Pukhet. Možná se mu tam líbí díky jeho thajskému původu.
Zřejmě se dočkám dokonce slušné úrody cukrových melounů, ač jsem jim už moc šance nedávala. Vypadá to, že moje nepéče jim vlastně prospěla. Papriky nasadily novou vlnu květů a vypadá to, že budu sklízet od jara do podzimu. Spokojenost.