Včera jsme zajeli do vinohradu sklidit nějakou úrodu. Révy už zbylo jen několik řádků a to především hrozny stolní. Nejsme žádní vinaři, kvalitní víno si raději koupíme a tak nám z vinohradu vzniká ovocný sad. Dokonce se tam ujaly nějaké Asiminy ze semínka. Taky fíkovník premiérově nasadil plody a já rozhodně nějaké domácí nařízkuji a už ve svých optimististických představách vidím těch rostlin celý jeden řádek.
Skvěle letos zaplodily meruňky a máme tak doplněné zásoby v mrazničce. Teď jsou na řadě broskve. Těch není tolik a se zpracováním nebudu mít žádné starosti, stačí se o jejich konzumaci postarat Mates, kterého jsem musela od plného košíku odhánět, aby se nepřejedl.
Skvělou úrodu ovšem předvádějí hrušky a to jak ty asijské nashi, tak ty naše. Máti je včera vzorně nakrájela a už se suší. Hodně mi chutnají ty tmavší kultivary, které mají mírnou rumovou příchuť. Chvilku jsem uvažovala i nad možností zasadit do tohoto „toskánského“ prostředí i granátové jablko a tomel. Trochu se bojím, že by mi stromky někdo šlohnul.
Já letos musím nashi oželet – strom se hodně rozlámal a zbytek sežraly sršně a vosy. Mám taky 2 odrůdy, ale víc nám chutnají ty světlé – asi že je jich málo.
No vidíš, a to si stěžuješ že neprší 😉 U mě prší furt a hrušek se urodilo stejně tak jak ananasů, t.j. jedna. Ještě není zralá, takže o úspěšné sklizni se může hovořit až bude na talíři. Ananas sklidím dnes, ten už je krásně vybarvený a rozvoněl celou cimru.
Koupil jsem další dvě borůvky a budu předělávat skleník na borůvkovou voliéru, ty plodí spolehlivě.
Borůvky zarodily tak, že už je nikdo nechce obírat. Budu se muset přemluvit a nacpat je do mrazničky, v zimě se budou hodit. Ale bez zalévání by nebylo nic. Borůvky ji dostávaly přednostně.
Ano, borůvky potřebují hodně vody, ale je na ně spolehnutí. V příštím roce už na to snad budu mít více času.