Polykarbonátový skleník Trjoška už mám nějaký ten rok a stále nejsem spokojená s tím, jaké plodiny tam pěstuji. Na straně s podzemním vytápěním letos vegetují papriky a nebýt těch šílených mšic, tak bych byla spokojená. Rostlinám se spodní teplo líbí a nerozhodí je ani velmi nízké noční teploty třeba v únoru. O rajčata se v tomto příliš žhavém prostředí už pokoušet nebudu. Pokud už vůbec nějaké plody vytvoří, pak je kompletní pouze spodní vijan, který se tvoří za ještě přijatelných teplot. Další květy už jsou kvůli nefunkčnímu lepkavému pylu neopýlené a sprchávají.
Porovnávám růst cukrových melounů ve skleníku a venku. Jednoznačně vítězí rostliny venkovní s krásně kompaktním růstem a spoustou nasazených plodů. Ve skleníku jsou to tenké lijány, které se při tvorbě samičích květů chovají velmi úsporně.
Velmi se ovšem v tomto polykarbonátovém prostředí líbí okurkám a doslova excelují batáty. Takže výsadba pro příští rok se zdá býti jasná. Prostřední uličku si vylosovaly okurky a to odrůdy Minisprint a Pony. Pravá vyteplená strana bude patřit paprikám a zbytek připadne batátům. Mám na ně totiž odbyt. Do prostoru těsně u vchodu, kde je díky dveřím nejvíce čerstvého vzduchu a nějakou tu dobu tam svítí i přímé sluníčko, vysadím na zkoušku dvě dwarf rajčata. Jsem totiž zvědavá, jak se v tomto prostředí budou chovat a zda si zachovají nízký vzrůst.
Já jsem do skleníku u jižní stěny garáže nainstaloval větrák poháněný solárním článkem a jsem s tím spokojený. Jak vyleze slunce, tak se u stropu roztočí a ochlazuje skleník. Díky tomu jsem tam zase vrátil rajčata.
Já jsem našla ideální prostor pro rajčata ve foliovníku, kde díky vykasaným bočnicím nádherně cirkuluje vzduch. Nad větrákem ve skleníku taky uvažuji.