Dnes je u nás zataženo. Včera večer jsem nezalévala, byl mi totiž na dnešek přislíben celodenní déšť. Tak si tedy uvařím kafe, sednu do křesílka a budu ho vyhlížet.
Já mám totiž taky poněkud zataženo a nenapadá mě momentálně vůbec nic. To je ale v mém případě vážná diagnóza, většinou mám v mozku přetlak a nápady na minimálně tři aktuální příspěvky. Mám ovšem velmi chytře pro takové zcela výjimečné případy nachystán archiv.
Zhruba před třemi týdny, kdy moje obavy z výskytu plísně bramborové kulminovaly, jsem vysypala textiní květináč, do něhož jsem vložila jednu scvrklou mrňavou naklíčenou růžovou bramboru a ona tak unikla kompostu a dostala šanci vyprodukovat potomstvo. Až do okamžiku, kdy moji pozornost odvedla rajčata, jsem vzorně přisypávala zeminu a zalévala. Pak se květináč postupně dostával do ústraní a můj zájem vyprchal. Nať vyrostla docela slušná, ale já jsem brambory sklidila ještě do chvíle, kdy ani nekvetla. S úrodou jsem velmi spokojená, sklidila jsem s minimální péčí více než desetinásobek a je jasné, že potenciál oné brambory byl mnohem větší.
Mám volných těch textilních květináčů několik, takže příští rok jdu do toho znovu, ale tentokrát se více posnažím. Místo jedné bramory vložím tři, nebo ji prostě rozkrájím. Květináče umístím brzy na jaře do foliovníku, budu vzorně přisypávat, zalévat a hnojit.
Chuť těchto brambůrek byla totiž luxusní.
Prší!!!!