Turisté v Toskánsku navštěvují především historické památky, kdežto já jsem běhala po polích a fotila rajčata. Z naší chatky to bylo kousek k moři a na pravé straně bylo pole. Zaujaly mě dvě dlouhé řady bambusových tyčí a pochopila jsem, že je to konstrukce na rajčata. Navzdory zákazu vstupu a nesouhlasnému kroucení hlavou mého manžela, jsem tam vlítla, abych výsadbu prozkoumala. Determinantní rostliny byly vysazeny na pruh černé fólie a to vždy dvě vedle sebe. Atraktivní konstrukce je držela ve vzpřímeném růstu. Rostliny byly ve špičkové formě. Vypadaly jako reklama na dokonale zdravá rajčata. Nádherně zelená barva a spousta nasazených plodů svědčily o pečlivé výživě. Během celého našeho pobytu je nikdo nezalil a to bylo horko a žhnoucí slunce je spalovalo od rána do večera.
K farmě vedla šipka s názvem Agriturismo a já jsem zjistila, že je zde možné pracovat a mít k dispozici ubytování a stravu, nebo si zaplatit pobyt pouze rekreační. Takže já mám v tuto chvíli jasno. Příští rok bude manžel bydlet v kempu a já na farmě. Scházet se budeme u moře nebo v pizzerii.
Co mě velmi překvapilo, byla teplota vody v moři. Možnost, že bych do něj vlezla koncem května, jsem předem vyloučila. Nemám ráda studenou vodu. Jenže ona byla na toto období pro mě nepochopitelně hodně teplá. Takže jsem se snažila absorbovat do svých revmatických kloubů co nejvíce jódu a taky jsem hodně zhluboka dýchala. Moje neustále zkoušené dýchací cesty si lebedily. Snad jim to chvilku vydrží.