Postřik

Nedávno jsem psala kamarádce, že v sobě mám nějaký vnitřní nedefinovatelný neklid. Týká se to patrně zdravotního stavu mojí rajčatové plantáže.

Loni jsem tyto pocity nezaznamenala a sezóna proběhla v naprostém pořádku, bez škůdců a chorob a s vysokým výnosem. Rajčata byla nádherně vybarvená a všechna chutnala skvěle a řekla bych, že možná až moc sladce.

Je u nás sucho, ale občas proletí bouřka, všechno je mokré a trvá docela dlouho, než listy rostlinám oschnou. Taky jsem tentokrát zmenšila spon a na místo pro deset rostlin jsem nacpala třináct. Rajčata jsou velmi vysoká s velikou listovou plochou, řekla bych malinko prales. Moje vize o pěstování na jeden výhon se brzy rozplynula a tak se mi rostliny větví až na tři. Tak jsem spodní a už nepotřebné listy vystříhala a porost tak provzdušnila, běžně tohle nedělám.

Dnes v pět ráno už byl můj vnitřní pocit přímo katastrofický a tak jsem vstala, namíchala postřik a rajčata ošetřila. Listy jsou krásně zelené a zdravé, ale trocha prevence neuškodí a já se snad uklidním. Použila jsem 500ml již lehce nakyslého mléka, více jsem neměla, jednu polévkovou lžíci sody a několik kapek jodu a to vše do 10l dešťové vody. Mohla jsem použít i nějaké mikroprvky, rajčata by to uvítala, ale vzpomněla jsem si pozdě a tak je dostanou do zálivky. Rozhodně vše pozalévám probiotiky Weiki, mám jich naštěstí dostatek.

Jdu si uvařit kafe, sednu si na židli mezi rostliny a pokusím se zjistit, co na ten postřik říkají 🙂