Vzhledem k tomu, že můj paranoidní pocit z ohrožení mých zlatíček plísní bramborovou neustupuje, přijala jsem vzhledem ke snaze zachovat si psychické zdraví nezbytné opatření. Nepoženu svoje sbírkové rostliny, jak je mým běžným zvykem, do extrémních výnosů. “ Promluvím“ si postupně s každou rostlinou a ponechám jí jen ta plodenství, která mají šanci dozrát ve vysoké kvalitě do konce září a rajče zaštipnu.
Uvedu příklad. Alice’s Dream vytvořila jedno obří centrální květenství a já jsem napočítala 14 plodů. Pokud každý z nic dosáhne hmotnosti více než 100g a to se jistě stane, tak bude ta hromada vážit minimálně 1,5kg. Alice se mi pod vijanem roztrojila a tak ji ponechám na každém výhonu pouze jeden vijan. Už nyní je na rostlině vidět, že nestíhá vyživit horní partie, listy jsou mnohem menší, stonky tenké a nové květy začínají sprchávat. Tak ji nebudu dále trápit.
Krásně žebrovaný Fleur de Reagir vytvořil dvě bohatá plodenství a mně to bude bohatě stačit. Rostlině jsem už ukončila růst. Chci krásně vyvinuté veliké plody, žádná mrňata.
Ovšem odrůdy na sušení hodlám totálně vyždímat a od nich naopak obrovskou úrodu očekávám. Rostliny mnohem intenzívněji vyživuji a více zalévám. Vyrostly mi obrovské stromy s velikou násadou plodů a v dokonalém zdravotním stavu. Nadšená jsem z letošních novinek Slivka Bendrika a Syzranskaja Pipočka. Již tradičně vypadají skvěle Vikusija, Santa Cruz Cada a De Barao Red.
Zrovna Alice’s Dream si hýčkám vždy pod střechou aspoň jednu rostlinu až do podzimu, protože mi moc chutná, později snad ještě víc než plody první. Všechny antokyanové odrůdy na mě působí dojmem, že jsou lépe plísni odolné i na záhonech. Jedno patro květů se tady také nevyvedlo – kvůli vysokým teplotám. Slivku Bendriku jsem sela až v březnu a 3 rostliny dostaly to nejhorší místo, pod meruňkou a ještě po nich leze sousední hrášek, tak uvidíme, jak si povedou 🙂 .