Už zhruba měsíc každý den sklízím nějaké ty papriky. Jsou rozličných tvarů a velikostí. Letos rostliny vyprodukovaly obrovské množství plodů a ty tak nejsou žádní výstavní obři. Nevadí mi to, chuťově jsou perfektní a to je důležité.
Rostliny ve skleníku svedly tuhý a někdy i marný boj s neskutečným atakem mšic. Takovou kalamitu jsem zažila prvně a přiznávám, že jsem na ni nebyla připravená. Několikrát jsem rostliny stříkala a to vším možným biologickým a v jednu chvíli jsem rezignovala. No tak letos nebudu mít papriky. Jenže pak nastala ve skleníku nesnesitelná vedra a to bylo moc i na mšice. Vyklidily pole a odstěhovaly se někam do příznivějších podmínek. Papriky se pomalinku vzpamatovávají a já doufám, že dají ještě jednu úrodu.
Bohužel mi intenzívní sluneční paprsky sežehly veškeré plody na krásné žluté kvadratické odrůdě. Vysadila jsem ji jen kousek od polykarbonátu na čelní jižní straně skleníku. Na obloucích je stínící tkanina, ale čelo je volné. Rajčatům to loni nevadilo, rostla tam Nina a Pink Siberian Tiger a jako jedna z mála rajčat v tunelu poskytla spoustu krásných plodů. Totéž se mi děje s plody na dvoře a já je budu muset umístit do stínu. Rostliny nejsou moc veliké a nemají dostatečnou listovou plochu, aby plody zastínily.
Copak já budu v tom polykarbonátu pěstovat, když se tam nelíbí rajčatům ani paprikám? Velmi spokojeně se tváří batáty.
U mě v 6 mm polykarboši zatím nespáleno či neupečeno nic. Stínění nemám žádné a dlouhou stranu otočenu na jih. Asi německá kvalita 🙂 Vedra tu byla pořádná. Mšice z paprik zmizely po 1 postřiku sodovým utrejchem, který byl tak silný, že se musel po půl hodině spláchnout čistou vodou. Mravenci dostali bufet. Čmeláci tam hospodaří i když večer zavírám, na noc jim dávám talířek s vodou.
Taky mám německý polykarbonát, ale jižnější a agresivnější sluníčko.