Přijeli mi pomocníci z Prahy. Někdy je ta pomoc ovšem tak intenzívní, že je potřeba před ní rostlinstvo ubránit, jinak hrozí likvidace třeba utopením. Kytičky se přeci zalévat musí a tak dvě plné konve vody slouží jako zábava celé dopoledne. Děti je pak potřeba usušit a rajčata nenápadně odklonit jinam. Tak jsem si vytvořila odloučené pracoviště ve skleníku. Překonala jsem bolest zad, dovlekla dovnitř dvě pekelně těžké a neskladné kovové kozy a ještě těžší bílou desku.
Klíčivost vysetých indigo odrůd je skvělá, dokonce více než 100%. Vysela jsem vždy jen tři semínka a někde mám po vyklíčení rostlinky čtyři a někde dokonce pět. A to jsem si dávala veliký pozor, abych nepřehlídla, že některá semínka bývají slepená. Někdy vyrostou dvojčata. Namíchala jsem výživnou zeminu a rostlinky postupně přesazuji. Plato s výsevem, které mi ve skleníku zmrzlo na kost, jsem se smutkem odepsala, ale pomalinku a nenápadně se v něm něco začíná klubat.
Vysít spoustu rajčat je brnkačka, ale jak tak koukám na počet rostlinek, které bude potřeba přesadit a někam umístit, tak mě legrace pomalu přechází.
Velikou radost mi dělá batát, který pouští kořínky.
Tuhle zelenou malou konvičku také máme doma ve skleníku…
Ta už pamatuje 🙂