Uplynul další měsíc a já budu opět hodnotit svoje prosincová determinantní skořápková rajčata. Vysévala jsem je s vizí, že v ideálním případě by mohla být už v únoru umístěná do skleníku. Vše zatím klape naprosto perfektně, rostlinky jsou krásné a nevadí jim pokles nočních teplot k nule. Volila jsem rané ruské chladuodolné odrůdy a k nim jsem šoupla jednoho teplomilného Maďara.
Nadšená jsem ze Skorospělky, která už má plody na dvou vijanech a další dva kvetou. Vegetuje jen v 5l kyblíku, zatímco ostatní rostliny si užívají luxus objemu 10l. Rajčátka jsou krásná a zatím se vyvíjejí z každého květu, nedochází k žádnému propadu.
Bonsaj Krasnyj roste více do výšky než do šířky a listy má tak nějak zvláštně kadeřavé, Ve vijanu má maximálně šest květů a na tom prvním už se rovněž vyvíjejí plody.
Podsněžnik teprve kvete. Semínku se nechtělo klíčit a já jsem to po nějaké době trpělivého čekání vzdala. Skořápku se zeminou a semínkem jsem vyřadila do odpadu. Před odsunem na kompost jsem podnikla ještě poslední záchranný pokus a po důkladném zalití rostlinka překvapivě vykoukla. Vzrůstem Podsněžnik své kolegy předrostl. Květů má nasazeno spoustu a hlavní výhon už ukončil růst.
Kecskemeti je rostlinka nenižší a nejkošatější. Vijany jsou bohaté, ale rajče se rozhodlo, že se bude zatím plně věnovat pouze jednomu plodu.
S průběhem experimentu jsem spokojená.