Datum zavelelo otočit letos v kalendáři první list a na mě vykouklo krásné italské rajče Riccio di Parma. Sice netrpělivě vyhlížím jaro, ale stejně mám pocit, že čas uhání zbytečně rychle.
V únoru jsou vhodné výsevní dny 7 – 9 a potom 12 – 13. Zřejmě je tentokrát nevyužiji. Co jsem chtěla, mám vyseto a všechny tři parapety jižních oken jsou obsazené. Konvalinka navrhuje, abych vysela Aksamitník a umístila rostlinky ve skleníku. Tím bych se vyhnula výskytu mšic. Když mně se výsev této bylinky nikdy moc nepodařil a tak si několik exemplářů každé jaro koupím v zahradnictví. Loni jsem měla ve skleníku zavěšené dva truhlíky a mšice se neobjevily. Jenže oni se loni neobjevili škůdci vůbec žádní.
Spoléhám na to, že se únor pochlapí a bude spousta slunečných dní. Mně se tak díky tomu podaří ve skleníku vyhřát půdu natolik, že do ní budu moci vysadit svoje krásné přísady košťálovin. Mám jich na zkoušku je šest kousků od druhu, ale věřím, že brokolici, zelí, kapustu a bílé kedlubny dotlačím ku sklizni. Je pravda, že vysít bych mohla nějaký raný salát.
Pokud by dostatečně svítilo sluníčko a skleník se během dne slušně vyhřál, pak by mohla moje krásná rajčata a papriky pobýt uvnitř mnohem déle a nevadil by ani pokles nočních teplot mírně pod nulu. S tím si už umím poradit. Pokusím se najít nějaké zbytky polystyrenu a obvod skleníku alespoň malinko odizolovat, stačil by mi tak půlmetr od země.