Vůbec nejsem příznivcem dokonale střiženého golfového trávníku hojně zavlažovaného selektivními herbicidy pro dvouděložné rostliny. Nemusím mít perfektní chodníčky bez jediného plevele. Naše zahrada divočinu připomíná a je rájem pro červy, stínky, stonožky, mouchy, vosy, brouky, motýly a mnoho dalších tvorů žijících tiše vedle nás. Je dokonce možné to snadno zkombinovat s pěstováním spousty zdravého, pesticidů prostého ovoce a zeleniny, jež nenacestovaly dlouhé kilometry po celém světě.
Na zahradě už máme nějaký ten rok odloženou starou litinovou vanu. Mám v plánu ji konečně zakopat, vytvořit tak v zahradě další vodní prvek a kolem něj hezkou skalku. Vyhlédla jsem si k tomu účelu vyvýšený záhon oddělující dvůr od zahrady. Rostou na něm šalvěj, meduňka, oregáno, estragon, echinacea a spousta divoce vysemeněných rostlinek jako měsíček, koriandr a něco bílého hvězdnicovitého podobného heřmánku. Mezi tím vším se plazí ostružiník. Nevypadá to nijak oslnivě, ale v létě celý tento prostor intenzivně bzučí. Snažím se podporovat včely a další opylovače tím, že jim předkládám hostinu květin a všude, kde můžu, i klidná místa pro hnízdění, výchovu potomstva a nalezení vhodného místa pro zimování. Můj luxusní hmyzí hotel bývá plně obsazen a já postupně přidávám ubytovací kapacitu.
Bude mi to takto bzučet i kolem mini jezírka a skalky? To zřejmě nikoli. Tak vyměřím podobně veliký prostor na trávníku, rozhodím semínka medonosných bylin a nebudeme ho séct.