Včera se prosinec předvedl krásným slunečným dnem a to jedním z mnoha během tohoto roku. Velká je kousek od Strážnice, která se pyšní titulem oblasti a největším počtem slunečných dní v roce. Není u nás ale tak teplo, přeci jen už se nacházíme na úpatí Bílých Karpat. Sluníčko je vždy vítáno a včera nebyl na nebi ani mráček. Tak jsem přemístila část svým ředkviček do skleníčku a šoupla ven na okenní parapet. Uvnitř byl teploměr. Rostlinky byly nadšené a kolemjdoucí se váhavě zastavovali a zkoumali, co za experiment jsem zase vymyslela. Už brzy budou obdivovat krásné zrající mandarinky, což už tak nějak patří ke koloritu našich Vánoc.
Já považuji svoje grow světla za velmi intenzívní, dokáží rozzářit celý skleník a ještě kus zahrady, ale kam se hrabou na zimní sluneční paprsky. Okurky údivem svěsily listy, aby z nich sluníčko nevysálo vláhu. Tak jsem je vydatně zalila vodou z rozpuštěného sněhu a účinek světla a vody se projevil. Rostlinky ukázaly první kvítky. Taky si uvědomily, že jsou vlastně liány a začaly nabírat na výšce. Brzy bude třeba vymyslet nějaké uvázání.
Nadějně vypadají rajčátka, která se vyklubala z vaječných skořápek. Papriky čučí, bo je jim u nás zima, ale já na ně nijak nespěchám, nechť se baví budování kořenového systému. Jakmile nastanou vhodné podmínky, tak vystřelí.