Spávám v podkroví v místnosti s teplotou 15°C. Jsem spokojená a jsem přesvědčená o faktu, že co je skladováno v chladu, vydrží dlouho svěží 🙂
Dnes ráno mě ale před pátou ranní nevzbudil chlad nýbrž hlad. Opomněla jsem večeři. Jak by potvrdil můj veliký vzor Diogénes, kterému ke spokojenosti stačilo bydlet v sudu, asketismus bystří rozum a moje neurony mě dnes ráno přenesly ve vzpomínkách do dávné minulosti. Byl listopad a manžel mě volal k našemu ruskému tanku pod názvem Moskvič 412 a já jsem nestačila zírat. Mohutná litinová hlava motoru byla prasklá jako skořápka ořechu. Tento jev způsobila teplota -25 °C, která tenkrát byla docela běžná.
Včera bylo krásných 10 °C nad nulou a já jsem se opět přenesla do doby, kdy jsem pěstovala kaktusy a měla problémy s jejich zimováním. Všechna naše tenkrát dvojitá okna zdobily police plné těchto nádherných rostlin. Pokud já něco pěstuji, tak jsem do toho absolutně zažraná a vyžaduji naprostou dokonalost. Kaktusy jsem pěstovala hydroponicky v antuce, ke které jsem jako aktivní tenistka měla snadný přístup. Byla jsem dokonce členkou spolku Kaktusářů a jezdila do Hodonína na jejich schůze. Už tehdy jsem si všechno fotila a někde v šuplíku se nachází spousta diapozitivů s mými nádherně kvetoucími exponáty.
Momentálně se kochám svými krásnými citrusy a jsem pohlcena pěstováním rajčat. Bylo by fajn mít takový Rajčatový spolek a jednou za měsíc se sejít a poklábosit.