Včera bylo ideální počasí pro zahradnické outdorové práce. Poměrně teplo a zcela mimořádně nefoukalo. Nakonec jsem se rozhodla, že začnu s přípravou půdy ve skleníku. Většinu citrusů už jsem přemístila do zimoviště a tomu zbytku stačí ta druhá neporytá polovina.
Odstranila jsem nopové ohrádky, ve kterých se nacházela spousta zeminy a ta tím pádem navýšila svoji vrstvu. Bylo nutné vymyslet nějaký obrubník. Objevila jsem pouze dva vhodné materiály a to kamení a cihly. Nizoučká kamenná zídka by se mi líbila hodně, ale na její stavbu momentálně nemám dostatek trpělivosti a tak vyhrály souměrné cihly. Mám to hezké.
Z velikého pytle jsem odsypala něco málo holubinců a umístila na povrch záhonku, nic jsem nezarývala. Vrstvu hnoje jsem pokryla spoustou listí a materiál velmi důkladně zalila. V přírodě taky nikdo nic nezarývá a vše podstatné se děle na povrchu. Mám ještě slušný kousek nádherně zetlelého pařezu a nějakou kůru stromů porostlou houbičkami, tak tuto vzácnost nadrobím do listí. Začala u nás topná krbová sezóna a bude tedy dostatek dřevěného popela. Ten mi ovšem zvedne pH substrátu a to vyladím přidáním pilin.
Holubince dodají dostatek dusíku, listí je nadupané draslíkem a fosforem, tolik potřebný vápník a spoustu mikroprvků dodá popel a spřátelené houby se namnoží z kůry a trouchnivého dřeva. Jak geniální! Netřeba utrácet za drahá minerální hnojiva, která já nikdy nepoužívám a přidám jen to hmyzí, od kterého si slibuji omezení výskytu škůdců ve skleníku. Musím ale konstatovat, že jsem letos nepotkala ani jedinou svilušku, molici či mšici. Jsem ovšem zastánce pečlivé prevence.
Jediný „nopák“ jsem ponechala růžově kvetoucímu jahodníku, v malém květináči už se necítil dostatečně komfortně.