Je podzim, fouká, kvetou violky a všude je plno listí. Z těch violek mám radost a dávám si veliký pozor, abych je nevyplela, rostou všude. Jarní trávník se jimi zbarví do modra a spolu se sedmikráskami jsou to barvy mého oblíbeného fotbalového klubu Baníku Ostrava. Baníčku my jsme s tebou !!!
Právě díky violkám mi letos po zahradě poletovala spousta krásných motýlů Perleťovců stříbropásků a pohled na komuli obsypanou těmito krasavci byl úžasný. Letos nebylo mnoho baboček a to je škoda, všechny jsou nádherné a ukázaly se jen Admirál a Paví Oko. Nesmím likvidovat všechny kopřivy.
Menší radost mám ale z té spousty listí. Pod ořešákem už se v něm brodím po kotníky. Stále fouká, takže hrabat listí je boj, ve kterém by si liboval don Quijote. Listí obsahuje spoustu draslíku a fosforu a já jsem je loni nacpala do velikého uzavíratelného kyblíku, přidala nějaký odpad z kuchyně a nechala celou zimu pracovat ve sklepě. Na jaře jsem měla parádní hnojivo a v kombinaci s kopřivovou jíchou to bylo dokonalé. Krásně pracuje rychlokompost v černém pytli a dírkou vytékající „voňavá“ tekutina se hodně líbí paprikám ve skleníku. Mají nasazené obzvláště veliké plody. Něco málo jsem přidala do zálivky i citrusům a některé znovu krásně kvetou.
Taky bychom to listí mohli rozdávat, škoda, že se jimi nedá platit 🙂 . Včera hrabání u mámy v Podluhách a dnes tady opět tanec s hráběmi už s bolavými údy. Dáváme ho do ohrádky z králičího pletiva, loňské už je v kompostu, který přidám do skleníčku a do paletových ohrádek a letošní se přes zimu krásně rozloží. Naštěstí je slunce a bezvětří.