2. říjen 2021

Když jsem spala venku, hrabala jsem se z pelechu kolem osmé, spím-li doma, je kolem čtvrté a já už koukám do stropu. Nepomůžou ani otevřená všechna okna.

Včera jsem měla dopoledne návštěvu a uniklo mi, že bych měla otevřít skleník. Po otevření dveří kolem jedné hodiny mě ten horký vzduch málem opařil. Papriky vypadaly tragicky, ale citrusy si nějakým způsobem v té sauně libují. Uklízela jsem je s mrňavými plody a ony nabývají na objemu doslova před očima. Utrhla jsem si pomeranč a byl nádherně sladký a hlavně šťavnatý. Občas se mi stalo, že pomeranče byly suché a tak letos hodně zalévám a stromečkům se to líbí. Bohužel se mi do skleníku nevejdou všechny. Slíbila jsem jim, že je letos výjimečně nenechám omrznout.

Opět jsem pracovala na kompostu a konečně mám „sendvič“ podle svých představ. Listí – piliny – tráva – listí – piliny – tráva. Část posečené trávy jsem nechala v kolečkách a koši od sekačky lehce zapařit, aby rychleji nastartovala fermentace. Tuto voňavou komoditu použiji do paletových boxů. Teď budu pečlivě zalévat, suchý kompost nepracuje. Objevila jsem lahvičku probiotik pro dokonalé kompostování od firmy Weiki a tento rozpustný koncentrát ze směsi probiotických mikroorganismů v živném roztoku by měl procesy v mém sendviči výrazně urychlit. Ještě mám v plánu koupit pevné černé pytle a vyrobit si rychlokompost.