Denně se podivuji nad tím, jak se může jindy velmi ranní skřivan hrabat z peří těsně před osmou. A to mě přišla vzbudit kočka, aby mi velmi naléhavě sdělila, že má prázdnou misku a jak asi uživí ty dva malé chundelaté tlusťochy. Zase všechny granule vyluxovala v noci madam ježková a taky přišel na návštěvu pravděpodobný otec koťátek a při té příležitosti nepohrdl večeří.
Při takovém pozdním vstávání jsem vždy trpěla výčitkami, že mi utekla spousta hodin činorodé práce a den tedy nebude dostatečně naplněn. Co mi uteče? Nic, vůbec nic. Tento můj čerstvě vydedukovaný názor způsobil moji neustálou pohodu a dobrou náladu. Občas se sice kouknu na nabídky případného zaměstnání, ale nějak se prozatím neshodují s mými představami. Ale plán mám geniální a jestli mi tohle vyjde, budu v ještě větší pohodě.
Už mi začala čajová sezóna a tak si můžu dát do nápoje svůj vlastní citron a to je prostě paráda. Taky už na kuchyňské lince zaparkoval odšťavňovač a tak budou využita všechna padaná jablka. Bohužel jsem nesehnala červenou řepu a tak si občas koupím nějakou v bio kvalitě. Nyní si k jablkům přidávám hrozny.
Na zahradě se mi objevilo ze samovýsevu záhadné rajčátko. Svým vzhledem a lehce tužší slupkou připomíná odrůdu Tigrino, ale kde se u mě vzalo? Nikdy jsem tuto odrůdu nepěstovala a ani od nikoho nikdy nedostala. Taky pochybuji, že by mi semínko zavál do skleníku vítr 🙂 Vypadá nádherně a chutná skvěle. Vybrala jsem semínka a vyzkouším jeho stabilitu příští sezónu. Dala jsem mu pracovní název Růžový Moravský Tygřík.
Jdu se nasnídat do skleníku.