V datu dvě jednadvacítky a je úterý, můj nejoblíbenější den v týdnu. Je tedy vysoce pravděpodobné, že bude krásný den, nechť je počasí jakékoli. Obloha je jasná a vypadá to tedy nadějně. Na okenním teploměru je tedy jen 6°C a to opravdu není moc. Báječně je v tuto dobu ve skleníku, kde jsem ucpala všechny fuky, bohatě zalévám jak rostliny tak půdu a tak interiér připomíná tropický prales. Všechno rostlinstvo je nadšené a citrusy začaly znovu kvést. Stále se líhnou noví zlatohlávci a ty budu muset vypustit ven.
Když jsem před 12 lety kupovala rostlinku se jménem Asimina triloba, netušila jsem, co můžu očekávat. Byla to novinka, kterou nikdo moc neznal. Vyrostl mi nádherný stromek, který budí pozornost po celý rok. Na jaře svými zvláštními květy, během léta svým nádherným tropickým zjevem a na podzim zrají exotické plody. V pátém roce jsem se dočkala i já prvních plodů a bylo jich 18. Dnes jsem 16 těchto krásných banánů severu napočítala jen na jediné větvi. Větve jsou naštěstí nějakým záhadným způsobem dostatečně elastické a ač svěšené až úplně k zemi, tak se nelámou. Mám malinko obavy, že na plody ležící skoro na trávě zaměří svoji pozornost slimáci a musím vymyslet, jak je ochránit. Zřejmě pod rostlinu položím dřevěné palety. Některé banány už malinko mění barvu a získávají žlutý nádech. Na ty palety budu muset položit něco měkkého, protože zralé ovoce spadne na zem a natlouklo by si. Jdu něco vymyslet.