Dlouho do večera jsem seděla ve své kleci na dvoře. Pojídala jsem rajčata a nějaký sýr, popíjela pivko a čekala na bouřku. Předpovědi byly přímo strašidelné a já jsem o svoje rostliny měla obavy. Stejně mi není jasné, jak bych těm rajčatům ve vichru, přívalovém dešti či dokonce kroupách dokázala pomoci. Předpovědi se pro naši oblast naštěstí nenaplnily a nenaplnil se ani srážkoměr, je tam necelých 7mm, takže nic moc. Je dobře, že pokud už u nás naprší, tak voda stihne díky sluníčku rychle oschnout.
Musela jsem část včerejšího dne věnovat uvazování neskutečně bohatých a tím pádem přetížených vijanů. Zjistila jsem, že se začínají zalamovat a to není dobře. Do skříplého plodenství se obtížně transportují živiny a rajčata už nezvětšují velikost a špatně dozrávají. Nepamatuji si, že bych kdy měla na svých rajčatech takovou spoustu plodů, které jsou navíc maximálně hmotné. Zřejmě mají ideální podmínky.
Letos jsem vsadila na zvláštně vybarvené odrůdy a nemůžu se na ně vynadívat. Příkladem buď Rebel Starfighter Prime.