Včera jsem se pokusila dostat do nepřístupného kouta skleníku, kde si v poklidu a ničím neobtěžován dozrává Alfons. Nakonec se mi podařilo ustřihnout jeden vijan se šesti krásnými plody a další čtyři mohly ještě dozrát. Rajčátka jsou to velmi krásná a co mě dostalo, je jejich skvělá chuť. Požádala jsem o hodnocení manžela a ten označil chuť za velmi výraznou a dokonalou. U skleníkového rajčete mě to mile překvapilo. Alfons je odrůda generativního typu a tak necpe spoustu energie do tvorby zelené hmoty, není tedy nijak zvlášť olistěn, ale plodů je na poměrně malou determinantně rostoucí rostlinku spousta. Jsem nadšená a vybrala jsem semínka za účelem prozkoumání generace F2. Mám totiž podezření, že firmy jsou schopné označit jako F1 všechny odrůdy, aby tak donutily pěstitele k opakovanému zakoupení semen. Tohle jsem se dočetla o odrůdě Datterino.
Dnes jsem vyfasovala plechovku zelené barvy a musím si natřít vysoké kovové trubky, které budou sloužit jako základ opory pro rajčata na dvoře. Rostliny ač pěstované na dva a více výhonů už nebezpečně nabírají na výšce a pokud se dostaví hlášené bouřky, nemuselo by to dobře dopadnout.
Při neustálém zalévání svoje rajčata zvědavě okukuji a musím konstatovat, že jsem spokojená. Všechny odrůdy na sušení vypadají skvěle a mají nasazeno na velmi slušnou úrodu. Nadšená jsem ze svých letošních exotických novinek, jako jsou kupříkladu Gargamel, Blood Moon, Pascal de Picardie, Mlle Fories a Pink Siberian Tiger. Ovšem nadšení, se kterým rostou cherry odrůdy v bílých nopech, je nekonečné. Vijany jsou doslova přetížené plody a já nestíhám uvazovat. Už jsem vypotřebovala všechny bambusové i jiné tyčky. Budu asi muset nějaké přikoupit.