Zoufale nestíhám!
Nutně potřebuji přesadit spoustu sazenic rajčat a veliké papriky. Jenže sedím neustále v práci. Za posledních devět dní mám osm směn. Spousta lidí je nemocných. Po směně už nejsem schopná ničeho, zákazníci berou obchod útokem a kupříkladu v pátek jsem jedno kafe pila zhruba šest hodin, nebyl vůbec čas. V sobotu jsem si ho ani k pokladně nedonesla, to už byl masakr. Vstávám tedy hodně brzy, abych stihla něco udělat. Pak musím v práci používat podpůrné prostředky, abych vůbec přežila. Jedu na guaraně.
Uvítala bych takového pomocníčka, jako je na obrázku. Blonďaté dítě by u nás v rodině ovšem byla rarita, všichni jsme výhradně tmavovlasí. Tedy z mé strany, sestra je modrooká blondýna. On by mi vnuk velice rád pomohl, ale z Prahy prostě momentálně za babičkou nemůže.
Trochu bojuji s pocovidovými následky, ten virus je hrozný parchant!
Ahoj Jano, nej pomocníky máš vždy na konci ramen 🙂 To nějak zvládneš! Nevím, co s Adélou (okurka mini sprint) už má metr,zaplétá se do žaluzií , v našem děravém skleníku a při současných teplotách umře.
Hezké dny přeji, Dáša