Z vysetých šesti semínek mého pokusného a v budoucnu jistě téměř bezdusičnanového zelí odrůdy Juna F1 vykouklo pět sazeniček. Semena jsou krásně modrá a vzorně opracovaná. Už pomalu nevím. kam umístit svoje rostlinstvo. Přísada se rozrůstá a okenní parapety začínají praskat ve švech. Včera občas vysvitlo sluníčko a osazenstvo parapetů se okamžitě tetelilo blahem. Nevadí mi mráz, nevadí mi sníh, nevadí mi déšť a nevadí mi zrovna ani vítr, ale štve mně to neustálé šero. Nevím si rady, kam umístit plato s krásnými ředkvičkami, kterým je doma teplo a začínají se mírně vytahovat.
Koukala jsem na svoje loňské únorové příspěvky, kdy jsem neustále vychvalovala krásné slunečné jarní počasí a dokonce sklízela krásnou mrkev. Sazenice paprik už jsem otužovala ve skleníku a dnes tam nelze šoupnou ani ty ředkvičky, s čímž jsem při jejich výsevu tak trochu počítala.
Situaci je potřeba bráti pozitivně, takže já radostně topím v zimovišti citrusů a jako rozcvičku beru házení tolik vzácného sněhu na záhonky. Taky se snažím co nejvíce sněhu převést do stavu kapalného, abych měla dostatek vody na zalévaní třeba právě citrusů. Skleník je obalený namrzlým sněhem a je v něm tma. Nepokračují ani mé práce na zemním vytápění, ale mám slíbeno od kamaráda, že mi všechen materiál nakoupí a topení nainstaluje. Pokud prý tento můj odvážný projekt bude skutečně fungovat, pak si ho umístí i do svého skleníku. Odměna ho nemine!