Prohrabala jsem celou mrazničku a bohužel jsem nenašla vůbec žádná sušená rajčata. Dostala jsem na ně šílenou chuť a měla jsem v plánu si naložit nějaká do svého skvělého olejového nálevu. Smůla! Dostala jsem sice skleničku naložených rajčat, která prodáváme u nás v obchodě, ale nedá se to vůbec srovnávat. Rajčátka byla tmavá a bez jakékoli výraznější chuti.
Loni jsem ke své veliké smůle zvolila pro odrůdy na sušení to úplně nejhorší stanoviště s velikánskou vlhkostí a minimem sluníčka. Ani jinak velmi odolné ruské odrůdy to nedaly. Nejprve se vytáhly do obrovské výšky a jejich řídká pletiva se pak sebevražedně vzdala plísni bramborové bez boje. Neustále bojuji s nedostatkem místa a tak potřebuji rajčata, která poskytnou mimořádnou úrodu na jedné rostlině. Dávám přednost výkonným hybridům s oválnými plody ve tvaru i velikosti slepičího vajíčka a tyto náročné požadavky splňuje bezezbytku ruský Marselon. Loni se mi líbila i smržická odrůda Blumko. Skvělá je Cencara, která je ovšem hodně pozdní a je tedy potřeba sušit hlavně v troubě, sluníčko už na to v tu dobu nestačí. Letos koupím velikou profesionální sušičku s deseti platy a už tak nebude hrozit, že mi veškerá sušená rajčata vykoupí moje kadeřnice, která si na ně vybudovala závislost.
Objevila jsem dokonalou a kupodivu nehybridní odrůdu, která by mohla splňovat všechny moje nároky a to je Santa Cruz Cada. Jde o nejoblíbenější brazilské rajče s požadovaným tvarem a velmi silnou stěnou. Semínka mi poslal kamarád z Brazílie a já věřím, že se odrůda s mými podkarpatskými podmínkami vypořádá se ctí.
Mám nejraději červená rajčata a tuto barvu preferuji i na svém oblečení a sportovních autech 🙂