18. leden 2021

Dnes mám výročí. Uplynul přesně rok ode dne, kdy jsem myslela, že to nedám. Zažila jsem nejhorší zdravotní kolaps v mém životě. Ležela jsem ve vysokých horečkách pod několika přikrývkami, třásla se mnou zimnice a dostat do plic alespoň nějakou molekulu kyslíku byla veliká fuška. Nemohla jsem sedět, stát a už vůbec nešlo postavit se na nohy a udělat nějaký ten krok. Zavolat záchranku jsem ale manželovi nedovolila. Důkladně jsem se nadechla až po dvou měsících při pobytu v Tatrách. Mám podezření, že jsem už tenkrát prodělala Covid-19 a to s docela těžkým průběhem. Je proto důležité radovat se z každého dne, kdy se probudíme a občas se nějak příjemně odměnit.

Já jsem při pečlivém hledání nějakého vhodného místa na zahradě, které by mi umožnilo vysadit všechny letošní rajské novinky, byla úspěšná. Vyžaduje to ale zakoupení dlouhého, úzkého a vysokého skleníku, který by si mezi stromy svoji výškou pochytal dostatek světla. Aby Trjoška neměl problémy s cizincem, sáhnu pro skleník s ruským jménem Dněpr, který splňuje moje požadavky ideálně. Je dlouhý 6m, široký 2,1m a vysoký krásných 2,4m. Umístím toho krasavce k plotu těsně vedle řeky, kde je tak vlhko, že tam loni všechna rajčata bleskově podlehla plísni bramborové. Domů už dorazil i foliový tunel, paráda!

Při výběru závěsných květináčů pro převislá rajčata jsem narazila na kousky, které by se mi líbily.