Mám ráda měsíc listopad, ale včerejší počasí bylo hodně mokré a docela ponuré. Dokonale vhodné k nicnedělání. Náladu mi neuvěřitelně vyspravil můj vnuk. Odpoledne zavolal a sdělil mi, že se potřebuje zeptat na nějaké záležitosti z mého dětství, má domácí úkol. Otázky jsem zodpověděla a když mi dcera poslala fotku onoho domácího úkolu, dostala jsem záchvat smíchu. Ten kluk je mimořádně inteligentní a je to vidět, indiáni by byli velmi překvapení 🙂
Krájela jsem dýni na kandování a docela jsem si mákla, byl to pěkný macek. Nebudu už se pokoušet dýně na naší zahradě pěstovat, nemají zde dostatek místa k rozletu a je to poznat na jejich velikosti. Koupím si vždy nějaký výstavní kousek z blízké bio farmy, která se na dýně specializuje. Kostičky už jsou naložené ve vodě s citronem. Ze zbytků jsem si ukuchtila dýňovo pastiňákové pyré a bylo to hodně jedlé. Semena jsem původně vyhodila , ale pak jsem je z hromady organického materiálu určeného na kompost vybrala a mám v úmyslu si je upražit.
Jááák indián…dokonce pošťačka…ty jsi nechtěla být zahradnice?! 😉 Nejlepší u nás bylo: jestli se nebudeš pořádně učit, bude z tebe nanejvíš blbá zahradnice a do konce života se budeš hrabat v hlíně! No ne, že bych se učila :-))) ale ta zahradnice jsem nakonec dobrovolně. Ty…jsi se učila doktorko a nakonec co jsi….zahradnice, i když tedy na vědeckém základu 🙂 😉 Někde bude chyba v systému :-))) Všichni jsme gogo :-)))
Když já jsem zahradnice poměrně krátkou dobu, Začalo to být vážné před 11 lety, kdy jsem koupila svůj první fíkovník, několik citrusů a asiminu. Na pošťačky koukám závistivě pořád.