Díky své bleskové reakci a dobrým brzdám svého auta, můžu dnes v poměrně slušném zdravotním stavu pokračovat v kandování dýně. Včera mi na velmi rušné křižovatce nedal přednost jeden skutečný borec. Jeli jsme na zelenou a z vedlejší cesty, kde tedy zaručeně musela svítit červená, se vyřítil Superb. Jela jsem v koloně první a naštěstí jsem zareagovala pohotově, dupla na brzdy a uhnula co nejvíce vpravo, aby ti za mnou měli dost místa na zastavení a nenabourali mi zadek. Je veliká škoda, že se nedalo vystoupit z auta a toho frajera vytáhnout za límec na vzduch.. Tenis už sice nějakou dobu nehraji, ale v pravé ruce mám ještě dostatek páry, aby na to chlapec dlouho nezapomněl. Bez auta bych byla naprosto vyřízená a do práce bych se nijak rozumně nedostala.
Kostičky mojí výstavní dýně už vyměnily ve svých pletivech vodu za cukerný roztok a suší se. Nakrájela jsem zatím jen polovinu, dnes musím pokračovat. Usuším zrovna taky nějaké fíky, které se rozhodly přeci jen dozrát a všechny spadly na zem. Pokud by se mi chtělo kleknout na kolena, tak bych jich měla jednou tolik, je otázka, zda bych vstala a neklečela tam do včil. Pokusím se využít hrábě na listí.
Počasí je hodně mlhavé a já tu mlhu obdivuji, že ji tak dlouho baví plazit se po zemi.
Se spožděním dávám na vědomí, že jak Janina tady veřejně slíbila 😉 tak udělala a i mě navštívila s nadílkou asiminy :-))) Vy, kdo bydlíte daleko, máte bohužel asi smůlu 😉