Můj loňský pokus o pěstování stáleplodících jahod v nádobách totálně zhavaroval. Nedomyslela jsem zavlažování, rostliny umístila na žhavém dvoře a ony neskutečně trpěly suchem. Nebylo v mých silách rostlinky uzalévat. Všechny jsem je nechala až na několik málo výjimek svému osudu. Kdybych měla více času a snahy, tak bych patrně nějaké řešení našla, jahody mám moc ráda. Moje tisícikorunová investice přišla vniveč. Kdybych měla místo na záhonech, tak bych je zasadila do země a měla genetický materiál na další pokusy. Bohužel !
Několik jedinců jsem zachránila tím, že jsem je zasadila do volného prostoru ke hmyzímu hotelu a ony mi teď ukazují, jak by to mohlo vypadat, kdyby. Ani jsem si nezapsala odrůdu, ale tuším, že jde o San Andreas. Jahody to na naší zahradě nebudou mít ani nadále jednoduché. Na místo, kde mi dělají už druhým rokem velikou radost plody odrůdy Renesance, plánuji postavit veliký skleník. Už se hodně dlouho přemlouvám, že bych si měla nějaké odnože zasadit do květináčů, abych měla materiál, pokud někde najdu vhodné místo pro výsadbu. Zatím vůbec netuším. Budu muset vymyslet nějaké visuté zahrady s automatickým zavlažováním. Mám na to celou zimu.