23. srpen 2020

Je něco málo po třetí hodině ranní a já nemůžu spát. Před chvílí se rozcházela muzikantská parta z protější hospůdky a podařilo se jim mně vzbudit. V Chorvatsku mají cikády a já jednoho neskutečně vytrvalého cvrčka, který je schopen koncertovat pod mým oknem celou noc. Dnes se k tomuto vytrvalci přidal druhý hlas, ještě tak tři jedinci a už to bude parádní představení a já se budu muset poohlédnout po nějakých účinných ucpávkách uší.

Mám co dělat, musím napsat článek se zadáním Sklizeň a zpracování rajčat a mně konečně napadlo, jak toto téma uchopit, tak jdu na to. Rajčata sice jen suším a cpu do mrazničky, ale nějak se s tím poperu, jakmile mi to v mozku cvakne, jsem schopná napsat několik stránek, je ale fakt, že by to nemuselo být v brzkých ranních hodinách.

Včera jsem celý večer věnovala semínkům rajčat. Semena je vhodné vybírat z těch největších nejspodnějších a dokonale vyzrálých plodů, pak mají nejlepší klíčivost. Taky je vhodné sáhnout po plodech, které jsou ve vijanu co nejblíže stonku. První vijany jsem chránila před nežádoucím opylováním pytlíky z hustých záclon. Bohužel proto mají vytvořené plody výrazně méně semen než ty, které opyloval hmyz. Velikost plodů a množství semen totiž závisí na počtu pylových zrnek, která se dostanou na bliznu a tomu právě včelky výrazně pomohou. Semena mám vykvašena, propláchnuta a usušena. Teď už jen naplnit sáčky a to je tedy šíleně nimravá práce, to si ještě máknu. Jen odrůdu Puzata Hata už si zamluvilo 50 lidí.

Z některých mých letošních novinek jsem nadšená a patří k nim například španělská  a francouzská rajčata s tenisovým názvem Moya a Moya Noire a taky tmavý Mr. Brown.