29. červenec 2020

Já snad díky této sezóně a díky obrovskému tlaku chorob, které mají kvůli neustále vlhkým listům dokonalé podmínky, přehodnotím své názory na pěstování rajčat. Loni jsem se zařekla, že už nebudu pěstovat rajčata v nádobách. V tom neustálém suchu a  s nutností šetřit vodou, jsem je nebyla schopná uzalévat. Také osoby mnou pověřené zaléváním rostlin v období naší dovolené mi vyhrožovaly stávkou, pokud počet květináčů nebude minimálně poloviční. Letos tedy mám jen několik rostlinek v květináči a jde výhradně o odrůdy firmy SEMO. Ukázalo se, že pro ně je tento stav výhrou v loterii, dají se elegantně uklidit pod střechu a tudíž netrpí žádnými chorobami.

Už se mlsně koukám na prostor u jižní zdi na dvoře, který je dokonce chráněn převisem střechy. Rostliny by ničemu nepřekážely a ani jejich stín by nevadil, v zimovišti citrusů v létě je jen šílený nepořádek. Zasadím sazenice do textilních květináčů a mohou vyrůst klidně až po střechu. Třeba pro cherry odrůdy je to značka ideál.

Velmi hezky vypadají rajčátka Pavlína, která mně svojí chutí velmi mile překvapila, a Oranže a já mám co dělat, abych zabránila mé matce ve sklizni. Neustále jí musím klást na srdce, že u nás se rajčata nejprve fotí a až pak konzumují. Mám štěstí, že máti je okurková a tak je u nás v sedmém nebi. Poprvé za sezónu nestačí okurky dozrávat. Do kyblíků po rajčatech jsem do skleníku zasadila nové sazenice okurek, okamžitě jsou obalené spoustou molic. Dnes jsem ke své veliké radost objevila mezi spoustou plevelů pěťour a okamžitě jsem vyrobila výluh. Ještě dnes ty potvory postříkám.