Okurky.
Po pravdě řečeno já okurky moc nemusím. Pokud během sezóny dostanu na stůl dvakrát okurkový salát, jsem spokojená. Ovšem moje máti, která u nás určitou dobu pobývala, má na těchto plodech zvláštní závislost a neustále pobíhala po zahradě se struhadlem v ruce a hledala, co by si mohla do misky nastrouhat. Moje sestra objevila kouzlo této zeleniny ve chvíli, kdy pečlivě zapisovala jouly u všech potravin, které pozřela. V těžkých chvílích šíleného hladu se nacpala okurkama, nemají téměř žádnou kalorickou hodnotu. No a právě tento důvod mě přiměl nějaký ten okurek taky vypěstovat.
Loni mi náladu totálně pokazila sviluška, nezachytila jsem včas nástup tohoto nenápadného škůdce a bylo po předpokládané veliké úrodě. Dala jsem si závazek, že letos se mi to nestane. Ve skleníku rostliny pečlivě rosím a občas do postřiku přidám dehtové mýdlo, rostliny jsou skutečně výstavní svilušky nemaje. Ovšem podcenila jsem dalšího škůdce a to molice. Nikdy jsem je ještě ve skleníku nezaznamenala a taky proč se plašit. Co může takový malinký éterický motýlek vlastně pokazit? Mrchy jsou to a já opět nezachytila počátek jejich invaze a to mi neustále poletovaly kolem nosu. Na okurkách nijak neškodí, ale zasedly si na rajčata a zlikvidovaly skoro všechny spodní listy. Rovněž jim nevoní dehtové mýdlo a pokud přidám do postřiku rostlinný olej a nejsem líná připravit výluh z estragonu, tak je účinek zaručen, bohužel jsem s likvidací začala s neomluvitelným zpožděním.
Okurkám jsem ponechala zbytečně mnoho výhonů, rostou velmi bujně, plodů nasadily spoustu, už jsem nějaké ochutnala, ale příště nechám výhon pouze jeden. Venku se vzpamatovaly rostliny téměř zdecimované chladem a slimáky, pouze v jednom hodně popelem zásobeném boxu projevují příznaky chlorózy a s tím já si poradit umím.
Pokud se zadaří a nějaká úroda bude, taky se budu cpát nízkojoulovým okurkovým salátem. Příští rok si pořídím nějaké špičkové odrůdy, letos jsem vysela nějakou směsku, kterou jsem objevila v hloubi své semínkové krabice.