ještě zcela nedávno jsem uvažovala co se skleníkem. Copak já tam budu pěstovat, když se tam kvůli velikému horku ničemu nedaří a působí jako obrovské lákadlo pro všemožné škůdce. V tomto jarním období je uvnitř přeplněno tak, že nemám šanci projít na druhou stranu ke dveřím. Momentálně působí skleník dojmem paprikové džungle. Konvalinka měla pravdu, že moje papriky budou obrovské a že plánovaný počet 48 kusů tam nenacpu, to fakt ani náhodou. Proti plánu však porostou v nádobách, půda, ač vzorně připravená, je ještě studená. Pro porovnání přikládám foto z období, kdy bylo ve skleníku velmi vzdušno, sem tam fíkovník a okurka, o které se ještě nestačily informovat svilušky.
Fíkovníky jsou celou zimu venku a nedávnými mrazy dostaly hodně zabrat, jen jediný dorostenec měl to štěstí, že zůstal uvnitř a začíná se budit ze zimního spánku. Nechala jsem ho ovšem celou zimu na suchu, bez jediné kapky vody a on to šohaj hrdinsky zvládnul. Přísahala jsem, že už nikdy nenasadím do skleníku okurky, bezchemický boj se sviluškou je vyčerpávající a většinou marný. Jenže přísahy jsou od toho, aby se porušovaly a já jsem hned ke vchodu vysadila dvě rostlinky s tím, že na škůdce jsem letos dokonale vyzbrojená a nic nehodlám zanedbat. Nadávkami byť peprnými svilušku neotrávím.