Úvaha

Jsem semínko rajčete, v klidu si hovím v útulném sáčku a čekám na 15. březen. A sakra, ta ženská je netrpělivá a má v plánu mně vysít už začátkem února, pokusím se spadnout pod stůl, třeba mně nenajde. Smůla, nepovedlo se, nekompromisní pinzeta mne nacpala do zeminy v sadbovači. Ovšem není to tady tak špatné, je mi docela teplo, vlhkost tak akorát, no dobrá, udělám jí radost a vyklíčím. Je nějak tmavo, nelíbí se mi to, nemá žádné speciální přisvětlení a ta směšná stolní lampa je k ničemu. Trochu se vytáhnu, třeba tam výše bude světla dostatek. Mám už několik pravých listů a začínají mně tlačit kořeny, sláva , přesadila mně, byl nejvyšší čas. Začínám se cítit dobře, den je delší a často svítí sluníčko, dostalo se mi v zálivce i něco málo živin, mňam, byly tam i banány.

Už zase mám málo místa pro kořeny, ale tentokrát nic, asi nemá čas nebo se jí nechce. Ty jo, dnes mi byl představen skleník, brr, tam je kosa, tam jako budu růst, tak to ani náhodou, pomstím se. Tak už jsem bylo vysazeno do volné půdy ve skleníku. Paráda, konečně svoboda! S tou zimou to není tak hrozné, občas nám přitopí. Jenže já mám hodně slabý kořenový  systém a nemůžu plně využít zásoby živin v půdě, tragicky nedostatečná je moje listová plocha a já prostě musím mít sílu na vytvoření plodů a semen kvůli zachování rodu. Shodím proto už vytvořené první květenství a pokud to nebude stačit tak i další.

Tak jsem konečně ve formě, mám nádherně bohaté kořeny, které se kamarádí s trichodermou, dostávám parádní výživu, občas mně stříkne něčím pro posílení imunity. Jsem krásná zdravá rostlina s nádherně zelenými listy a mohu si dovolit poskytnout skvělou úrodu. Byl to docela boj, ale nakonec to stálo za to, je fajn,že jsem jako semínko pod ten stůl nezapadla.

Na obrázku je moje snad spokojená rostlinka odrůdy Islet. Čerstvě přesazená do vysokého květináče, aby nebrblala kvůli nedostatku místa pro kořeny.