6. prosinec 2019

Druhý den je tma jak v pytli. Ta včerejší sibérie mi dala pořádně zabrat. Po třech dnech velmi intenzívní léčby chřipky jsem se vydala na odpolední směnu. Než jsem otevřela a následně zavřela garáž, než jsem otevřela a následně zavřela bránu, než jsem v obrovském ledovém větru bez rukavic natankovala, tak jsem cítila, že jsem opět na začátku a s léčením mohu začít pěkně od znova. Směnu jsem protrpěla a bez záhadného prášku, který mi poskytla kolegyně, bych to nedala.

Sklidila jsem poslední úrodu paprik ze skleníku a odplozené rostliny vyhodila. Papriky letos plodily od 28. května, kdy jsem snědla první Fatimu až do Mikuláše. Hamík měl ještě spoustu zelených plodů a možná jsem ho mohla přesunout někam do tepla a papriky by dozrály. Jenže bohužel není kam, zimoviště citrusů patrně zůstane nezaskleno a já mám tím pádem veliký problém. Nová generace paprik už se má čile k světu, tak jim občas přisvítím lampičkou, je to samozřejmě naprosto nedostatečné, ale nejsem přítelem budování drahých growboxů nebo nějakého amatérského domácího přisvětlování, ať jde vše normální přirozenou cestou. Je ovšem fakt, že normálně by v tuhle dobu papriky nerostly, ale ony si holky poradí.

Marina neustále zdůrazňuje důležitost draslíku pro dobrý vývoj rostlinek a uvádí, že už pátý den po vyklíčení je potřeba draslík dodat, jinak se budou obtížně tvořit bílkoviny potřebné pro růst rostliny. No nevím. Výsledky má ovšem úžasné a tak dám na její radu a suším za tím účelem banánové slupky. Ona dělá reklamu ruským výrobcům bio přípravků pro organické pěstování a má tedy k dispozici spoustu skvělých hnojiv, ale já jsem na našem trhu žádný draslík ve vhodné formě neobjevila. Banány to řeší.

Skleník v noci září do tmy, pokouším se zabránit jeho promrznutí zapálenými svíčkami. Na vystěhování rostlin nemám ve svém současném stavu vůbec sílu.