Dnes jsem měla spoustu plánů, co všechno udělám. Především jsem chtěla uklidit v zimovišti citrusů, kde je totální stavební binec a vystěhovat skleník. Nicméně při zdvihnutí netěžké konve s vodou mi něco křuplo pod pravou lopatkou a už se nehnu, mám problém i ťukat do klávesnice. Děsně to bolí a to já něco snesu. Jedná se nepochybně o důsledek toho, že jsem v posledních dnech navzpírala tuny potravin, aby lidstvo nezahynulo o svátcích hlady. Jsem z toho lehce rozladěná.
Radost mi dělají rostlinky paprik, které si zvolna rostou v okenním skleníčku. Jsem nadšená, že stoprocentně vyklíčila semena odrůd Aries a Partner, páč už jsem měla od každé pouze dvě semínka. Na obrázku je jasně vidět, jak obrovský význam má pro rostlinu brzké přesazení do většího květináče a navýšení prostoru pro kořeny. Jednu rostlinku kozího rohu jsem vytáhla z kolektivu v kelímku a přesadila do jeansů a je podstatně větší, než zbylé papriky. Potřebuji už vyrobit pro rostlinky nějaké startovací hnojivo, ovšem všechny kvasné nádoby obsadilo kysané zelí.
Budu dnes intenzívně přemýšlet -to snad nebude bolet -nad mými soukromými deseti přikázáními, která hodlám v následujícím roce striktně dodržovat.
Už nejsem lehce rozladěná ale totálně nasraná, neuzdvihnu ani hrníček s kávou. Do pr….!