“ Práce na zahradě jsou ten největší relax.
Samozřejmě ještě záleží na tom, koho zahrabáváte.“
Dnes začíná poslední týden mého zdravotního relaxačního volna. Měla bych se tedy nějak účinně motivovat a jít douklízet pomníky na zahradě. Je jich ještě proklatě mnoho. Počasí je celkem příznivé a mlha by mohla znamenat i slunečno, uvidíme. Během víkendu jsem neudělala zhola nic, bylo potřeba dočíst knihu. Nemohla jsem se od ní odtrhnout a tak jsem z kuchyně občas zaslechla brblání, že za dva dny vaření a uklízení by někdo zasloužil odměnu. Souhlasím, příští víkend budu tedy vařit a uklízet já.
Plot k sousedům stále hyzdí několik kyblíků se suchými rostlinami cherry rajčat, ale experiment to byl velice úspěšný, příští sezónu počet takto pěstovaných rajčat navýším. Dřevěná konstrukce na letos nejvýnosnějším záhonu taky ještě stojí a na vymotání rostlin z provázků to chce pevné nervy. Rajčata byla na tomto místě pěstována poprvé a bylo to na nich sakra poznat. Ani známka sebemenší choroby, žádný deficit ve výživě a nadprůměrná úroda.
Všude se mi šíleným způsoben rozrostly jahody a to hlavně odrůda Karmen. To, co jsem potřebovala, už mám v květináčkách, takže zbytek musím zlikvidovat, je mi to líto.
Každý záhonek už v tomto období dostává svůj nezbytný příděl popela. Topíme v krbu celou zimu, ale popela mám pořád nedostatek, je potřeba si ho docela dost uschovat na jaro a léto.
Udělala jsem si drobnou radost, objednala a zaplatila jsem zahradní drtič větví. Už se moc těším, jak v něm zpracuji všechny odplozené ostružinové šlahouny a štěpkou obohatím letos velmi chudobný kompost.