9. září 2019

Je tma jak v pr…( pytli). V pět ráno mně vzbudila střelba z nebes a já jsem měla pocit, že udeřilo do mojí postele. Přijela jsem v noci hodně unavená z práce, nekoukala jsem ani na Nadala a stejně jsem nemohla usnout. Takže jsem „báječně “ vyspaná. Venku leje, tak jsem se šla projít po zahradě a nechala se totálně promoknout, to mně probralo a dodalo energii, kterou někteří berou ze slunce, ale já jsem znamení vodní.

Asimina sklání svoje větve hluboko k zemi pod tíhou plodů, kterých je spousta, ale většina nedosahuje obvyklé velikosti, ovšem pokud by byly plody standardní, tak by je stromek neunesl. Je docela možné, že v důsledku vysokých teplot a sucha,budou plody dozrávat o něco dříve. Už se těším, neznám lahodnější ovoce.

Je s podivem, že i kiwanu se líbí mnohem více venku v bývalém pískovišti, než ve skleníku. Plody jsou obrovské a krásné. Jedno skleníkové kiwano už jsem sklidila, ale asi ještě nebylo dostatečně vyzrálé, neboť nechutnalo dobře, ale přímo hnusně, brr. Vypadá to, že plody zůstanou uskladněné do té doby, než k nám zavítá dcera.

Rajčata nejsou popraskaná, ale přímo rozervaná, to se ovšem netýká sebevědomých a na všechny nepřízně počasí nachystaných ruských oválných hybridů v čele s odrůdou Marselon a v tom právě tkví jejich kouzlo. Heirloom odrůdy jsou fajn, pokud je počasí OK, ale při nepřízni se vydávají směrem ke kompostu jako první, kdežto odolné hybridy vydrží mnohem více a jsou schopné plodit do prvních mrazů. Taky Cencara z květnového výsevu se drží statečně. Fotky jsou hodně tmavé až dekadentní, ale nechám je tady pro dokreslení atmosféry dnešního dne.

Ke snídani jsem si rozkrojila veliké rajče odrůdy Kenigsberg nebo Konigsberg a bylo vynikající. Odrůdu bohužel nemám nafocenou.