Dnes mi po vytažení okenních žaluzií zatrnulo, auto bylo na rozdíl od včerejška namrzlé. Po pozdním návratu z odpolední směny jsem byla hodně utahaná – lidí jako psů a permanentní fronta – a zapomněla jsem zavřít skleník. Po procházce po zahradě jsem ke své obrovské úlevě zjistila, že je vše v pořádku a hlavně kiwi je OK, což je můj indikátor mrazu. Je to rozhodně zásluha našeho lesoparku, spousta vzrostlých stromů tvoří chráněná zákoutí a právě tam já vysazuji svoje rajčata. Na otevřeném prostranství by rajčata byla už po smrti.
Přežily i dýně, které se mi vysemenily mezi rajčaty. Vysoká vrstva tlející posečené trávy je krásně zahřála a ony se rozhodly vykouknout ven, kde je ovšem čekala parádní kosa. Nechám je na tom místě vegetovat s rajčaty, živin je v půdě dostatek a pokusím se, aby si rostliny nepřekážely ani prostorově.
V mojí paletě už se to krásně zelená, mrkev, špenát a bílá cibule jsou v pořádku, ale ředkvičkám něco ukousalo části listů. Plevel se taky krásně zazelenal a toho si ty potvory nevšímají, přitom vypadá šťavnatě.
Konečně dorazila střecha na hmyzí hotel a resort je téměř kompletní, vytvoření skalky je v plánu, ale den má pořád jen 24 hodin. Kamarád střechu pojal velmi velkoryse a já budu muset na její vyplnění sehnat ještě spoustu materiálu. Kde? Tak to zatím nemám páru.
Citrusům se ve skleníku líbí, jsou umístěny u zadní stěny, kde mám zrcadla a mají tedy spoustu odraženého světla a to jim prospívá. Hlavně mandarinky mají nasazeno spoustu květů a citroníky zase krásné svěží listy. Z následků letošního zimování, kdy na ně otevřeným oknem foukal mrazivý vichr, se pomalu vzpamatovávají.