Chuť rajčat

O skutečnosti, že rajčata, která si můžeme koupit v supermarketech, nemají žádnou chuť, byla napsána spousta článků. Kdysi jsem se domnívala, že pokud vyberu semínka z koupeného rajčate, vyseji ho a poskytnu mu kvalitní zeminu, výživu, vodu a hlavně dostatek slunce, sklidím chutná rajčata. To byla ovšem chybná úvaha, spíše zbožné přání. Ten správný gen, který šlechtitelé potlačili, aby rajčata nedozrávala a neměkla a vydržela někdy dlouhou dopravu a vypadala na pultech obchodů několik týdnů svěží, tak ten jsem svojí byť vzornou péčí do rostlin nedostala.

Pro svoji potřebu nepěstuji rajčata LSL a snažím se vyhýbat i hybridům, dávám přednost heirloom odrůdám. Loni mě překvapila naprosto dokonalá chuť většiny rajčat, která jsem sklidila. Neustále jsem ochutnávala a ochutnávala a dumala, čím to může být. Bylo velké sucho, já jsem měla nedostatek vody na zalévání a tak se patrně minerální látky zodpovědné za chuť zkoncentrovaly.

Teď mě ovšem napadlo, že to může být i minimálním hnojením. Z práce jsem se vracela utahaná a na míchání nějakých hnojiv jsem už neměla energii. Četla jsem o vinaři z Toskánska, který všechno dělal jinak, než mu radili jeho zkušení sousedé. Vysázel těsné řádky místo širokých a nepoužíval žádná hnojiva. Jeho réva byla neduživá a hrozny droboučké, taky je probíral, aby veškeré cukry a minerály proudily do menšího počtu hroznů, v nichž se tak lépe zkoncentrovaly všechny chuti. Víno měl vynikající.

Provedu tedy letos experiment a několik rostlin podrobím takovému trápení a stejný počet budu přiměřeně zalévat a hnojit. Upřednostním tedy chuť před produkcí. Jsem zvědavá, jestli mezi plody budou tak výrazné chuťové rozdíly, aby to moje smysly byly schopné rozeznat. Rajčata na obrázku neměla chuť žádnou.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *