Moje téměř devadesátiletá máti nedávno obešla celou vesnici, aby s překvapením zaznamenala fakt, že nemáme žádnou cukrárnu. Kde si má tedy dát zákusek a kafe? Naštěstí hospůdek je u nás dostatek, takže na malé pivko si pravidelně chodí, i když je prý hodně drahé.
Došlo nám pečivo a topinky už jsem udělala i z totáně suchých zbytků. V lednici už taky nebylo nic. Tak jsem se po dlouhé době vydala do pekárny. Vážně nemusím šetřit a už vůbe ne na potravinách. Stravujeme se ale velmi skromně a zdravě. Je to poznat hlavně na zdravotním stavu matky. Kéž bych já byla v jejím věku schopná chodit do hospody na pivo.
Ceny pečiva mě vyděsily. Koupila jsem dvě bagety, dvě housky, někajou pomazánku a smetánky do kafe. Stálo to všechno na můj vkus příliš. Poměr cena vs. výkon se mi nezamlouval.
Takže jsem dala přes noc kynout těsto na chleba. Použila jsem jen tři druhy mouky, sůl, vodu a kousek kvasnic. Vyrobila jsem celerovou pomazánku, v komoře se mi suší fuet a venku ještě zrají cherry rajčata odrůdy Gejša. Jsou naprosto delikatesní. Odpoledne upeču něco ke kávě. Zřejmě nějaký tvarohový koláč s mákem a hruškama.
Tak a jsem spokojená.