Loni jsem bědovala, že nemám dostatek říčního písku, který by se hodil přimíchávat do substrátu. Nyní si stačí vzít kyblík a lopatku a vyrazit po chodníčku kolem řeky. Zůstala ho tam po povodni spousta.
Naší zahradě se ale nechce vyschnout. Pod ořešákem byl rybník a tak je zde neustále vlhko a kluzko. Jako by tam někdo vylil hromadu malty.
Včera jsem se konečně odhodlala začít s úklidem. Ta hromada naplavenin je nekonečná. Kde se vzalo tolik dřeva? Jak je možné, že poměrně veliké kusy prolezly oky plotu? Jak se ten nepořádek dostal do uzavřeného fóliovníku? O tom by mi mohly vyprávět banánovníky, které jsem tam zasadila. Jenže ony mlčí.
Dala jsem si závazek, že denně zrekultivuji na každé straně plachťáku jeden čtvereční metr. To by mi nemuselo neublížit. Kam ale všechno to bahno vynosím? Zřejmě obnovím pouze uličku, bahno naházím na záhonky a poryju. Jo jo, doba, kdy jsem se přezouvala, abych si neumazala krásně zelený umělý trávník, je nenávratně pryč.
Docela intenzívně teď přemýšlím nad vhodným využitím tohoto přístřešku. Rajčata hodlám omezit na minimum, tak bych zde mohla pěstovat melouny a okurky a to na nějaké vychytané konstrukci. No mám na to celou zimu.
Jano, přeji hodně sil, jenom hledím, co všechno zvládáš… 🙂
Dáši dík, ale už to zdaleka není ono. Nějak jsem zlenivěla.