Tak konečně můžu zase normálně fungovat. Ta nepřetržitá příšerná vedra s teplotami neustále nad 30°C mě ubíjela. Včera jsem s obrovským potěšením poslouchala kapky deště dopadající na střešní okno a zvuk vody tekoucí do nádrže byl balzámem pro uši.
Ožilo taky všechno rostlinstvo. Citrusy vypadají nádherně osvěžené, fíkovníkům se narovnaly svěšené listy a taky tomely se tváří konečně spokojeně. Kolem stromku Brilliant red chodím po špičkách. Letos premiérově udržel několik plodů, tak doufám, že některé z nich dovede ku zralosti. Za tu neskutečnou trpělivost už bych si nějaké to sladké kaki ochutnat zasloužila.
Pod Asiminou je prostor zarostlý vším možným, páč tam jedině byla trochu stínu a manžel pod ni vyčerpal nějakou vodu z blízké studny. Z toho důvodu jsem si nevšimla, že už popadaly nějaké plody. Nečekala jsem zralost tak brzy. Nestíhám banány konzumovat, moji máti totiž nechutnají. Přiznám se, že celá první várka zkončila na kompostu. Musím upéct nějaké muffiny, do nichž nenápadně místo banánů vmezeřím muďouly.
Na našem obřím zahradním fíkovníku dozrává main crop a fíky jsou neuvěřitelně sladké. Zatím je stíhám pojídat, ale nějaké zpracování mě zřejmě nemine. Něco málo džemu bych možná vyrobit mohla.
Beru si ven kafe a jdu si užívat blahodárného chladna.
Doufám, opravdu pevně doufám, že jste v pořádku? Vy to máte k tomu „potůčku“ kousínek, tak mi nezbývá než se za Vás modlit aby škody byly co nejmenší……