Máme vinohrad. Jde o rodinné dědictví a já se v něm téměř nevyskytuji. Stará se o něj manžel a já jen občas nakouknu na úrodu. Kdysi jsem měla snahu uzmout si jeden řádek pro rajčata, ale pokus úspěšný nebyl. Chybí zde totiž voda.
Nejsme vinaři a pokusy, navzdory pečlivému studiu patřičné literatury, nedopadly. Většinou jsme tedy hrozny prodali a to za směšný peníz. Ovšem to úplně první vinobraní byla veliká rodinná akce a všichni jsme byli nadšení.
Manžel tedy tento kus sluncem zalité půdy postupně přeměňuje na sad a ten začíná rodit. Ovšem ve velikém stylu. Nejspokojenější jsou v tom neustálém vedru a suchu asijské hrušky. je jich tak obrovské množství, že se pod tíhou plodů lámou větve. Vůbec mě nenapadá, jak je kromě sušení zpracovat. Něco málo jsem přidala do marmelády. Včera odešel obrovský balík synovi do Prahy.
Nádherná jsou jablka odrůdy Rubinola. Premiérově začaly plodit švestky. Hrozny jsou už všechny stolní a chutnají neskutečně sladce. Doslova kalamitní úrodu předvádí vinohradnické broskve. Dokonce i nějaká ta meruňka na ochutnání byla.
Nejsem zpracovatelský typ a tak pohled na takové množství ovoce mě dokáže vyděsit.