V kalendáři je napsáno únor. Z jednoho nástěnného kalendáře na mě kouká motýl Monarcha a z druhého rajče Riccio di Parma.
V tomto předjarním období už míváme parapety jižních oken přecpány sazenicemi. Letos tomu tak není. Na okně momentálně nestojí žádný květináč. Vzrostlé papriky se zocelují ve skleníku, sazenice rajčat v přenosném fóliovníku u jižní zdi a drobotina se vyhřívá pod střešním oknem v podkroví.
Pokud vám zcela náhodou nevyklíčila semínka paprik, tak mám recept. Stačí je odložit někam pod stůl, za skříň nebo na hromadu odložených věcí určených k vyhození. Já jsem tak dnes s překvapením zaznamenala, že v proložce od vajíček určené k vyhození na kompost vyklíčila semínka Alenky a Titanu. V naprostém mnohadenním suchu a temnu. Zaslouží si okamžité přesazení a umístění do lepších podmínek. Taky trocha vody by se šikla.
K světu se má druhá generace paprik. Semínka jsem vysela do sadbovací kostky, do které jsem nacpala kokos. Navzdory dokonalým podmínkám trvalo klíčení nekonečně dlouho a já jsem dumala nad tím, co je špatně. Ony se ty rostlinky bavily tím, že se snažily nejprve kostku dokonale prokořenit a teprve pak sebraly sílu na vykouknutí na světlo. Rostlinky teď jedou raketovým tempem a já jsem je už musela posadit do větších květináčů se zeminou. Kořínky už čouhaly ze všech stran a hlavně se draly bleskově spodem.
Jani dočetla jsem všechny vaše články .Děkuji za spousta rad inspiraci i legrace .Napište jednou knihu .Já jí koupím a bude můj velký učitel i relax .Moc díky za vše a dál budu sledovat články .Těším se na další nálož vašich výpěstků