Tak už jsem to nevydržela. Dva loňské plody citroníku Limone rosso už jsou tak hmotné, že je rostlina sotva unese. Nové letošní citrony už jsou taky docela veliké a je jich šílených osm. Tak jsem ten největší plod ušmikla a to navzdory tomu, že ještě ani zdaleka není rosso. Nemám nic do čaje a ani trpělivost čekat na finální vybarveví několik let.
Citron je obrovský a váží těsně nad 600g. Uvnitř je zelený a hodně kyselý. Docela tlustá je slupka. Do čaje si postupně ukrajuji tak akorát veliké kousky a jsem spokojená. Druhého „dinosaura“ už nechám dozrát. Nedělám si příliš veliké naděje, že bych se této vzácné události dočkala ještě letos. Na tyto citrony je krásný pohled a zaujmou okamžitě každého, kdo na dvůr vstoupí. Měla bych citrusy pozvolna připravovat na zimování, ale ony vypadají stále ve formě a spousta z nich kvete.
Tahat se s velikými a těžkými květináči do skleníku a pak znovu do zimoviště se mi fakt nechce. Nechám je na dvoře až do prvních mrazů.