Znám jarní únavu. Organismus nemá v tomto období dostatek vitamínů a je po zimě takový ospalý. Ale já jsem nějaká vláčná a bez energie zrovna teď, na podzim. Na zahradě je spousta práce a se mnou to ani nehne. Ploužím se jako mátoha a bolí mě v krku.
Mám moc ráda chvíle, kdy si posunu proutěné křesílko doprostřed dvora a na obrácený kyblík si postavím vonící kafe. Hodil by se nějaký krásný dřevěný servírovací stolek, na který by se vešla i sušenka a nesežraly by mi ji kočky. Kochám se svými nádhernými citrusy a v duchu jim stavím nějakou úžasnou oranžérii. Takovou typickou cihlovou s vysokými gotickými okny.
Úžasný je pohled na plodící Asiminu. Všechny větve jsou skloněné skoro až k zemi, tak jsou obsypané plody. Kam se člověk koukne, vidí banán. Letos nebyly meruňky, broskve, ryngle a taky třešní jen poskrovnu. Muďoul je naprosto spolehlivý a plodí každým rokem nezávisle na průběhu počasí. Netrpí žádnými škůdci, kadeřavostí či moniliózou. Občas se někdo zeptá na odrůdu. Můj stromek je samosprašná Prima a ač jsem kdysi dávno kupovala zajíce v pytli a nic o něm nevěděla, zvolila jsem dobře.
Jen je to letošní dozrávání lehce opožděno. Loni v tuto dobu už jsem si pochutnávala. Spousta lidí už čeká na chvíli, kdy zavelím k ochutnávkám a já se na návštěvníky moc těším. Třeba se mi podaří z nich vysát nějakou tu energii a začít s úklidovými pracemi na zahradě.
Tak jsem po dlooouhé době nakouknula…a ty tu skuhráš 😉 Néé, dělám si srandu, ale písnu, že to mám letos nějak stejně. Jako by se nastřádala všechna ta líta dřiny a honění se kolem zahrady, u mě i zvířátek a letos jsem prostě vyhořelá. Zahradu spíš jenom udržuju při životě, nepátrám po nových rostlinách na netu, vlastně ani po lepší péči o ně. Tobě přibyla péče o mamku, což kdo zažil ví, jak je to vyčerpávající. Tak si prostě taky orazíš, na podzim to už jen všechno shrneš na kompost 😉